O firmě

Zakladatelem stavitelské tradice v rodě Řehořů byl Jindřich Řehoř (1884–1952), který po studiích architektury pracoval v renomovaných stavebních firmách Matěj Blecha a Václav Nekvasil. V roce 1925 úspěšně složil stavitelské zkoušky, osamostatnil se a založil firmu Architekt Jindřich Řehoř, stavitel. Její působení zanechalo stopy na tváři hlavního města dodnes. Mezi realizacemi figuruje zejména řada činžovních domů v pražských lokalitách Letná, Holešovice a Vinohrady, které byly řešeny na tehdejší dobu moderní technologií (Ondříčkova 30/2379, Ovenecká 7/751, Velehradská 7/2340, Veletržní 17/196, atd.) a rodinné vily v architektonicky hodnotných lokalitách, např. v Praze na Ořechovce či ve známých letoviscích Černošice či Dobřichovice. Na soupisu jeho realizací se objevují také stavby průmyslové, např. objekt někdejšího skladiště koží, který je dodnes součástí areálu Holešovické tržnice v Praze 7.

S příchodem nacistů Jindřich Řehoř stavební a projekční práci ve své kanceláři zastavil a dále pracoval pouze na správě domů. Po roce 1945 s ohledem na svůj věk i na politické okolnosti aktivní stavební činnost již neobnovil.

Arch. Jindřich Řehoř po sobě zanechal dva syny. Mladšímu synu Miroslavovi bylo umožněno dokončit studium architektury. Mezi stavby, na jejichž architektonickém ztvárnění nesl zásadní podíl, patří např. Dům potravin na Václavském náměstí či někdejší palác Světové odborové federace na Vinohradské třídě. Byl také jedním ze zodpovědných projektantů rekonstrukce a dostavby Národního divadla.

Stavitelství Řehoř, s. r. o. – obnovená tradice
V roce 1991 začal v oblasti stavebnictví podnikat vnuk Jindřicha Řehoře, Petr. Zpočátku působil jako fyzická osoba, od roku 1996 pak pod hlavičkou Stavitelství Řehoř, s. r. o.

Společnost, která v době porevoluční euforie začínala od nuly, se v průběhu patnácti let existence vypracovala mezi významné stavební firmy činné v Praze a Středočeském kraji. Společnost je QMS a EMS certifikována.